Co na to mimozemšťan?

Jednoho letního, zpařeného večera zakaleným zrakem skenuji televizi. Ne, že bych očekával nějaký stravitelný pořad, spíš se jen tak z trucu nechávám unášet námitkami a narážkami v mé hlavě. Samozřejmě, i mimozemšťané musí někdy vypnout, vnořit se do okolního světa, aby tolik nebelhali za dobou. V tom mne do mého mazlavého čelíčka udeří vlněný, kostkovaný svetr. Přesný duplikát těch, které jsem nespočetně dostal na vánoce, k narozeninám, nebo jen tak za odměnu, abych nepřimrzl k zemi. Hodilo by se podotknout, že mám teorii, která tvrdí, že v celém probádaném vesmíru existuje jenom jeden jediný druh kostkovaných svetrů. Samozřejmě doprovázený mnoha barevnými variacemi. Jako kdyby to naše babičky a prababičky pletli podle jakéhosi uceleného intergalaktického návodu, který se dědí z generace na generaci. Jak už to ovšem je jakkoliv, tiše tomuto jedincovi z televize tleskám – navléknout se do něčeho, co celá dnešní subkultura zatracuje je hodné údivu… Ať už v tom vypadáte jakkoliv prazvláštně. Kde se však ve vás, lidech, ztratil vlastní názor? Názor, který vám nebránil vylézt před dům v kostičkovaném svetru s jelenem? (Je tu ještě další věc, která by vám v tom mohla zabránit, zvaná teplota). Proč si na rande nevyjdete s loveckou beranicí, kterou tak zbožňoval pantáta? Vždyť je to tak běžné – my potvůrky si necháváme běžně narůst ochlupení na hlavách, abychom zaujali samičky (kam se na to hrabe nějaký námluvní taneček, nebo námluvní zpěv ptáků).
Až příliš jste se začali spoléhat na názor ostatních. V nepatrném podvědomí mám dokonce uloženou informaci, že naši milí slovenští kolegové vysílají pořad „Čo je In a čo je Out“, kde nekompromisně udávají trendy svým divákům. Díky bohu, že to u nás neběží (živě vidím tu sfanatikovanou mládež) – ale na nás místo toho bůh seslal Leoše Mareše.
Tak jako tak, nic se nevyrovná pocitu vyčnívat nad ostatní – a to jakýmkoliv způsobem, že v tom hraje roli zrovna svetr, bude ostatním šum a fuk. Ty podivné výrazy v obličejích, nechápavá gesta a uhrančivé pohledy za to stojí. Možná se budou smát… Možná budou i ukazovat… Ovšem abyste to nepochopili špatně, nechci stvořit svojí soukromou armádu svetrooděnců, jen popisuji pocit troufalého moderátora z televize. Protože ojedinělost je to jediné, čím můžete vy lidé překvapit (narozeninovou párty nechme stranou).