Devět Inch Hřebíky
Neee, nebojte se, nechápaví pozemšťané. Titulek mi takto vyplivl google translator, kdyz jsem sháněl podklady pro tento článek. I když mi, mimozemšťani máme obvykle velice chabý smysl pro humor, z tohoto jsem se válel po podlaze minimalne dve minuty. Samosebou se jedna o neprilis znamou skupinu Nine Inch Nails, která hudební scénu doprovází už... hoooooodně dlouho.
Mám jisté kontakty... Které... Ehm... Když mi zrovna nevnucují hašiš a pervitin, odkazují mě na skutečně zajímavé skupiny. Někdy je to propadák, jindy celkem zajimavá zkušenost.
A jak moje hnědozelená hlavička posuzuje Nine Inch Nails?
Poznatek č. 1 : Skutečně divný název ----> Oni ti hřebíci tam zase tak od věci nejsou - nejedno album má ponurou, hřebíkovskou atmosféru. Jistě si říkáte: Hřebíkovská atmosféra? Co je to za kravinu?
Uff, vysvětlit vám to je i na tak vzácnou mimozemskou bytost moc složité, radši si názorně poslechněte nekterou skladbu z alba Year Zero (geniální youtube vám bude jistě nápomocen).
Poznatek č. 2 : Tipická zaspávací hudba ----> zaznamenal jsem vysoký počet pomalých, kolíbavých melodií, a to hlavně ve skladbách s názvem Ghost. Nejspíš to byl záměr, písně atmosférou přímo pulzují a vy napjatě čekáte, co příjde dalšího... A obvykle se nedočkáte, do ticha dál promlouvá jen klavír...
Poznatek č. 3 : opak poznatku č. 2 ----> Za svého mládí se však Nine Inch Nails upínali spíše k hutným kytarovým riffům, kterými doprovázeli snad každou skladbu z alba Broken. Toto album bylo nabité dobrými nápady, jednuduchými melodiemi a zaznamenalo velký úspěch.
Je skutečně zajímavé pozorovat, jak se NIN mění, vyvíjí a teď už se nebojím říct: dospívá. Každá jejich deska má absolutně jinou atmosféru, a teď nemluvím jen o jiné verzi elektronického synťáku. Jediné, co všechny alba spojuje, je originalita - o tu skutečně není nouze. Už první album Pretty Hate Machine bylo dost zvláštní, ovšem, fanouškům se líbilo a kritikům (světe div se!) také. Druhé album, již zmíněné Broken (nehledejte žádnou spojitost s druhým albem depešáků) se neslo v sadistickém stylu - například videoverze Brokenu nemohla být nikdy kvůli své brutalitě vydána. V tomto období přichází i první ocenění - za píseň Wish, obdrželi Nine Inch Nails cenu Grammy.
Ovšem rozepisování jednotlivých alb je nuda, a kvůli tomu tady nejsem. V mém deníčku stojí, že bych měl objektivně, nepozemsky posoudit skupinu Nine Inch Nails... Ale copak se to dá, na nějakym ubohym blogu popisovat tak složitou, rozvětvenou kapelu? NIN je různorodost sama. Při poslouchání jakéhokoliv alba vás zaplavý slastný pocit, že jste objevili něco nového, nevídaného. Alespoň u mě to tak bylo - měl bych podotknout, že my mimouši se od lidí značně lišíme, tak nebuďte sklamaní. Co ovšem stojí za zmínku je, že NIN nabízí své poslední alba zdarma na oficiálních stránkách? Proč sem to neřekl dřív, ptáte se, a hned ťukáte adresu
oficiálních stránek?
Ok, tohle byl názorný příklad. Názorný příklad pocitu, který se dostaví po vyslechnutí některého z alb NIN. Prokousali jste se dlouhým, nudným textem, aby jste se nakonec dostali k vytoužené odměně - informaci, že alba jsou ke stažení zdarma. A není takhle ta informace podstatnější, když jste se k ní sami dostali? He? Chápete? Má pro vás teď větší váhu.
A tak je to i s NIN. Jen vás musím upozornit, že k vyposlechnutí tohohle alba je nezbytné si najít klidné místečko, nejlépe někdy mezi hřebíky, krumpáči, matičkami atd.
Alba:
1989: Prrety Hate Machine
1992: Broken
1994: The Downward Spiral
1999: The Fragile
2005: With Teeth
2007: Year Zero
2008: Ghost I, II, III, IV
2008: The Slip
Co doporučuje mimozemšťan?
Skutečně nádhrná je skladba z albumu Ghost - Every Day Is Exactly The Same - tipická ukázka uspávací skladby
Z jiného soudku je Just Like it Was Imaged - atmosférický dupák který se obměňuje o všechny možné melodie
Okomentovat